Buddhova slova

Systematický úvod do Buddhova učení jeho vlastními slovy v nejstarší, théravádové podobě. Kniha je rozdělena do deseti tematických kapitol a odhaluje před námi plný rozsah Buddhova učení, od rad laickým žákům k rodinnému životu a manželství až po detailní instrukce k meditativní cestě vhledu a osvobození se od všeho utrpení. Každá kapitola je doprovázena vysvětlujícím komentářem, který uvádí jednotlivé texty do kontextu a nabízí podrobnější vhled do významu a praktické aplikace těchto nauk. Řazení kapitol odhaluje Buddhovo poselství postupně, od jednoduchého k obtížnějšímu, od základních témat k hlubokým. Bhikkhu Bodhi tímto přístupem činí komplexní a někdy obtížně srozumitelná učení pochopitelnější, aniž by narušil jejich hloubku či duchovní podstatu. Kniha se dotýká jak teoretických aspektů buddhismu, tak i praktických rad, které mohou čtenáři pomoci na cestě osobního růstu a meditace. Bhikkhu Bodhi tímto přístupem činí komplexní a někdy obtížně srozumitelná učení srozumitelnější, aniž by narušil jejich hloubku či duchovní podstatu. Kniha se dotýká jak teoretických aspektů buddhismu, tak i praktických rad, které mohou čtenáři pomoci na cestě osobního růstu a meditace. Vybral a průvodním komentářem opatřil mnich amerického původu Bhikkhu Bódhi. Předmluvu napsal J. S. dalajlama. Přeložil Libor Válek. “Buddhovo učení vzniklo podobně jako ostatní duchovní učení jakožto odezva na omezení spočívající v samém jádru lidské existence. Co však jeho učení odlišuje od ostatních přístupů, je přímost, úplnost a nekompromisní realismus, s jakým na toto omezení pohlíží. Buddha nám nenabízí nějaké utišující prostředky, které nechávají chorobu ležící pod povrchem netknutou, nýbrž sleduje naši existenciální chorobu až k jejím vytrvalým a zničujícím základním příčinám a ukazuje nám, jak je úplně vykořenit. (…) Dhamma není tajné či esoterické učení, ale učení, které „září a je hlásáno otevřené“. Nevyžaduje slepou víru v autoritativní písma, v božská zjevení či neomylná dogmata, ale zve ke zkoumání a odvolává se k vlastní zkušenosti jako k nejvyššímu kritériu pro posouzení své platnosti. Je to učení, které se zabývá vznikem a zánikem strasti, tedy jevy, které lze pozorovat v naší vlastní zkušenosti. Neustanovuje dokonce ani Buddhu jako nezpochybnitelnou autoritu, ale zve nás, abychom vlastním zkoumáním rozhodli, zda si plně zasluhuje naši důvěru. A konečně nabízí také postup, kterým můžeme učení ověřit, a tak nalézt sami nejvyšší pravdu.”