Konec velkého vyprávění?

Osudy sekularizačních teorií v moderní sociologii náboženství vykazují pozoruhodnou proměnu: od dříve dominantního postavení, jež umožnilo některým autorům hovořit o „sekularizačním paradigmatu", k dnešnímu statusu téměř nechtěného dítěte sociologické rodiny. Předložená kniha se na pozadí sekularizační debaty snaží dokázat, že ani jedna ze zmíněných krajních pozic nemá své opodstatnění. Hovořit při sociologickém studiu náboženství v moderních společnostech „jazykem" sekularizace má i dnes smysl, pakliže se oprostíme od jeho (naivně) osvícenských konotací a k teoriím, které stavějí na konceptu sekularizace, přistupujeme analyticky a s pečlivým využitím empirických dat. K tomu, abychom kriticky reflektovali nedostatky raných sekularizačních teorií, není nutné za­vrhovat veškeré poznání, jímž teoretikové sekularizace přispěli do portfolia moderní sociologie náboženství. Práce není určena pouze těm, jejichž pole působnosti tvoří sociologie náboženství, ale všem z řad odborné veřejnosti, kteří si kladou obecnější otázky ohledně místa, jež v současném (západním) světě zaujímá náboženství. Roman Vido působí jako odborný asistent na Katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Věnuje se především sociologii náboženství a sociologickým teoriím. K hlavním tématům jeho odborného zájmu patří procesy a transformace, jimiž v moderních společnostech prochází náboženství.