Osud člověka a individualita

Autor se podobně jako v knize „Od normálního ke zdravému vědomí“ zabývá úkolem dnešní doby – proměnou běžného vědomí člověka, jeho postupným si uvědomováním toho, co je za slovy, pojmy a vůbec za celým procesem myšlení – Logos, Slovo a Smysl, pohlížející na naše racionální, psychické a fyzické děje. Je to nejen smysl, k němuž směřuje individuální život, nýbrž i smysl celého pozemského života. Kühlewind vychází ze Steinerova pojetí křesťanství a Kristovy oběti a moderním jazykem říká současníkům, co pro ně znamená Jeho narození, smrt a zmrtvýchvstání nikoli jako historická, jednorázová událost, patřící minulosti: člověk má realizovat tuto proměnu neustále, a to nejen skrze víru, nýbrž dnes již také skrze poznání. Vše, co ve vědomí patří minulosti, má být očištěno světlem přítomného okamžiku. K tomu napomáhá zejména spolubytí dvou a více lidí, vytváření skutečného společenství, které se buduje na základě slova, na základě onoho buberovského „mezi“ Já a Ty, na základě uvědomění, že právě Logos je to, co máme společné – v tomto společném však zaniká pouze sobecká individualita, kdežto pravá bytost Já se nalézá a stále se zdokonaluje. Ve snaze pomoc člověku nalézt takto sama sebe i své nové společenství, autor uvádí celou řadu způsobů, jak očistit své vědomí od starých nánosů, přičemž nezapomene na kritiku nefunkční psychologie, která setrvává na staré racionalitě anebo zbožšťuje to, co je podlidské.