Ve víru Velkého tance

Dílo C. S. Lewise zůstává zahaleno tajemstvím. Ačkoliv má stamiliony vděčných čtenářů, jeho způsob myšlení je zvláštní a ojedinělý. Je autorem více než padesáti knih, mezi kterými najdeme sbírky básní, odborná pojednání, soubory esejů a kázání, romány v žánru sci-fi i pohádky pro děti. Je to dílo mimořádně rozmanité a členité. Přesto jsou Lewisovy knihy od první do poslední spojeny neviditelným poutem. Jsou to dílčí a různorodá vyjádření určité základní výpovědi, která prostupuje celým jeho literárním dílem. Tato základní výpověď vychází z Lewisovy duchovní zkušenosti, která byla rozhodujícím inspiračním zdrojem veškeré jeho tvorby. Kniha Ve víru Velkého tance je věnována této základní výpovědi literárního díla C. S. Lewise. Pavel Hošek, profesor religionistiky na ETF UK, se dlouhodobě zabývá literární tvorbou spisovatelů, jejichž dílo se dotýká duchovního rozměru skutečnosti. Napsal knižní studie o Jaroslavu Foglarovi, E. T. Setonovi, J. R. R. Tolkienovi a C. S. Lewisovi, ve kterých si všímá spirituálních a symbolických motivů, přítomných ve slavných dílech těchto autorů. Dokládá, jak tito literáti uvažovali o vlastní umělecké tvorbě a jak chápali působení krásné literatury na čtenáře. A zároveň hledá odpověď na otázku, jak správně rozumět duchovní dimenzi jejich díla. Zatím poslední Hoškovou knihou zachycující pozoruhodné prolínání náboženství a literatury jsou Chasidské příběhy. Mezi židovskou mystikou a krásnou literaturou (CDK 2022). „Protože dáváme-li sami sebe, ať je to kdekoli, ztotožňujeme se s rytmem, který je vlastní nejen všemu stvoření, ale také všemu bytí. Od těch nejvyšších po ty nejnižší, já existuje proto, aby se vzdalo sebe sama a tímto sebeodevzdáním se stalo ještě věrněji sebou samým, aby se pak znovu mohlo vzdát sebe sama, a tak do nekonečna. Velký mistr sám vede tuto hru, tento nekonečný tanec působí, že nebesa jsou kolébána harmonií. Všechny bolesti a slasti, které jsme zakusili na zemi, jsou pouze raným počátkem pohybů tohoto tance. Když se přiblížíme k jeho nestvořenému rytmu, bolest a radost nelze téměř vnímat. Tento tanec je radostný. Neexistuje kvůli dobru nebo kvůli lásce. Je to Ten, který je Láska sama a Dobro samo, On sám, a proto je to šťastný tanec. Není zde pro nás, to my jsme tu pro něj.“