Vzpomínky příslušníka československé obrněné brigády Jiřího Pavla

Před více než sedmdesáti lety, v době nejtragičtějšího konfliktu v dějinách lidstva, nastalo v českém národě nebývalé vzepětí národního cítění. Tehdy z okupovaného Českoslovenka začalo, často za dramatických okolností, odcházet mnoho mužů různého věku, povolání a vyznání, odhodlaných vybojovat se zbraní v ruce zpět ztracenou svobodu. Jedním z nich byl i tehdy sedmnáctiletý „usmrkaný“ student Jiří Pavel z Říkova u České Skalice. Příběh Jiřího Pavla, který tato kniha popisuje, toto vlastenectví přímo ztělesňuje. Je to příběh o nelehké cestě do československé zahraniční armády, o každodenním vojenském životě ve Francii a Anglii se všemi radostmi i strastmi, o těžkém výcviku a nelehkém vojenském životě, o touze pomoci porobené vlasti, o okamžicích, kdy šlo na bojišti doslova o život, o radostném návratu do osvobozené vlasti a o vděku, kterého se vojákům za všechna strádání dostalo. Je to i příběh o všech dobrých lidech a kamarádech, kteří v nelehké době války prožívali podobný osud a na které se dávno zapomnělo.